Po pěti dlouhých letech se znovu hlásí o slovo pozoruhodný retrařský levoboček švédského kytaristy Michaela Amotta. Od poslední řadovky „Demons“ se však v táboře SPIRITUAL BEGGARS udály mnohé změny, které rozhodně stojí za připomenutí. Jednak se klávesák Per Wiberg začal v průběhu uplynulé pětiletky aktivně věnovat krajanům z OPETH, což mu však nikterak nebránilo ve fungování na letošní novince „Return To Zero“. Jiného názoru však byl zpěvák Janne „JB“ Christofersson, který „all stars“ sestavu natrvalo opustil, aby se mohl soustředit výhradně na vlastní metalové těleso GRAND MAGUS, u kterého nejenže zpívá, ale rovněž hraje i na kytaru. Náhrada byla po delší době nalezena v podobě Apolla Papathanasia, do té doby frontmana řeckých FIREWIND.

Nový materiál znovu vychází přesně z toho, co již bylo předchozími deskami vyřčeno a oslavováno. Michael Amott prostě miluje hardrock sedmdesátých let, hlavně pak DEEP PURPLE, nebo rovněž RAINBOW a URIAH HEEP. Švédové jsou tak patrně nejautentičtější a zároveň nejsvěžejší současnou partou, která bez známky nějakého opotřebování nebo zatuchlosti předkládá moderně ozvučenou verzi téhle éry rockové hudby. A dělají to tak zručně, že v jejich případě musí srdce nejednoho letitého rockera zaplesat. V žádném případě nejde o další zbytečný revival dávno překonaného, ale o svojskou rockovou jízdu, která čerpá inspiraci právě od hardrockových dinosaurů, aby vystavěla vlastní hřmotný monolit, jenž by se ani v dnešní době neztratil.

Volba zpěváka se Amottovi povedla na výtečnou, což je patrné už od burácivého úvodu v podobě skladby „Lost In Yesterday“. Mám totiž pocit, že Apollo Papathanasio svého předchůdce ještě překonává. Jeho zpěv sice nemá v nižších polohách takovou charakteristickou barvu s jakou operoval JB, ale na druhou stranu vládne školenějším, různorodějším a hlavně čistším hlasem. Navíc kapele umožňuje posunout se ještě o kus k barvitějšímu melodičtějšímu projevu. Všechny skladby jsou znovu výkladní skříní hry Michaela Amotta, který svou kytarou znovu uctívá odkaz Ritchieho Blackmorea, a to aniž by jej bezhlavě vykrádal, nebo aniž by uvnitř zdejších skladeb strhával pozornost na sebe. Však dávno všichni dobře víme, že tohle není Michaelův styl. Rovněž časté využívání Wibergových hammondů bylo vždy pro SPIRITUAL BEGGARS typické a není tomu jinak ani letos. Skladby tedy oscilují mezi světlem - přímočarými vypalovačkami s výraznými nápěvy („Star Born“, „Coming Home“ a „We Are Free“) a šerem – klenutá riffová čísla ve středních tempech (zde zřejmě vrcholná „Concrete Horizon“ nebo třeba „Dead Weight“ a „The Chaos Of Rebirth“), které se dmou srdnatostí jako legendární fláky DEEP PURPLE. Nostalgickou atmosféru pak navodí dvojice teskných a mistrně proaranžovaných žalmů – „Spirit Of The Wind“ a „The Road Less Travelled“, které stojí na kombinaci kláves s akustickou kytarou, ale hlavně, kde se Apollo Papathanasio předvede jako ta nejlepší možnost, která kdy mohla SPIRITUAL BEGGARS potkat.

Znovu tedy prvotřídní práce. Síla „Return To Zero“ není ani tak v hutnosti a energii, s kterou vládla většina starších děl, ale zejména v barvitosti provedení, muzikantské vycizelovanosti a stoprocentní autenticitě přenesení hudby sedmdesátých let do současnosti.

Hodnocení předešlých alb, s kterými jsem měl tu čest: 

Another Way To Shine (1996) - 6/10                                                                                
Mantra III (1998) - 8/10
Ad Astra (2000) - 10/10
On Fire (2002) - 8/10
Demons (2005) - 8/10